Důvěra – cesta k opravdové svobodě

Nedávno jsem měla tu čest provést skupinu odvážných žen seminářem o důvěře. Téma se ukázalo být nejen bohaté a široké, ale překvapivě i velmi hutné. Začaly jsme jednoduchou, ale hlubokou otázkou:

„Co je to důvěra a co znamená právě pro mě?“

Každá z nás přišla se svou vlastní definicí, svým vlastním prožitkem. Postupně jsme odkrývaly, co nám v důvěře brání (strach). Ten odvěký společník, který nám našeptává pochybnosti. Ale uvědomily jsme si, že máme volbu. Můžeme se s ním ztotožnit, dokonce i uvěřit pochybnostem o sobě, anebo si můžeme vybrat jinou možnost. Důvěřovat.

Z našeho společného objevování vyplynulo několik klíčových zjištění:

1. Důvěra vyžaduje uvolnění kontroly.
Musíme se vydat všanc neznámu a nejistotě. Jak krásně podotkla Katka, je to úplně mimo pocit bezpečí. „Jdu naproti nebezpečí, potřebuji najít bezpečí v neznámu.“

2. Důvěra znamená otevřít se.
Otevřít se životu, druhým, ale především sama sobě.

3. Důvěra vyžaduje vnímat se.
Naučit se čelit svým strachům z neznáma, ze selhání a podobných „atrakcí“, které nám život přináší. Zjistily jsme, že je potřeba vnímat vše, co se nás týká, a to bez boje, bez hodnocení. Neoddělovat se od ničeho, protože vše je naše realita. Ano, je to intenzivní. Život je intenzivní. Proto si potřebujeme dávat čas, prostor a pozornost, abychom vše, co prožíváme, vstřebaly.

A co je třeba dodat? Není nutné se vzdávat svého zaměření. Do všeho, co prožíváme, můžeme zvát svou víru, svou důvěru, svou lásku, své vědomí.

Důvěra vždy vychází z nás.
Není od nás oddělená, proto vždy vše začíná u sebedůvěry. Není v pořádku, když máme víc důvěry v druhé než samy v sebe. Ale zároveň to neznamená, že máme vše zvládnout samy a nikoho nepotřebovat. To bychom byly jen osamělé. Čím více jsme uvolněné a otevřené pro sebe, tím více se dostáváme do spojení s božskou podstatou a s vesmírem. Pomoc je všude. Můžeme se cítit součástí, i to je podstata důvěry.

A co když jsme s důvěrou otevřené a někdo nás zasáhne?
Jak se nezavřít a přitom se ochránit? Zjistily jsme, že čím více jsme plné samy sebe, vnímáme sebe a neodcházíme od toho, že víc než sebe procítíme druhé, tím méně nás cokoliv oslabí. Můžeme si jasně vybrat, jasně si přiznat, co chceme, a tomu dát pozornost. Držet to ve svém poli. Můžeme zacílit.

K čemu jsme nakonec došly?
Je třeba zbavit se hodnocení. Nic není špatně. Všechno můžeme použít dobře. Umíme těžit z nepředvídatelného. Důvěra není o tom, že vše bude podle našich představ. Je o tom, že ať se stane cokoliv, jsme schopné to přijmout, integrovat a růst.

K podobnému tématu je nyní otevřen webinář „Jak zdolat vnitřního sabotéra
a uvolnit tlak na sebe“ – vstup tudy zdarma.