„Tak tohle se opravdu povedlo“, to byla nejčastější hláška naší islandské cesty. A vzniklo to tak náhle. Jak? To se musím vrátit na začátek léta, kdy jsem se chystala na svou akci se ženami v Novohradských horách v retreat centru Boží, u manželů Rozhoňových. Jejich nádherný, vymazlený prostor mi otevřel nové možnosti a než jsem tam se skupinou 23 žen přijela...
Která místa v nás ukrývají množství energie? Dalo by se říct, jako bys našla poklad. Z mé letité zkušenosti s doprovázením žen, z mého osobnímu letitého zkoumání sama sebe, jsou to místa, která nechceme úplně vidět, která si nechceme přiznat. Místa, na která běžně nemíříme, neoceňujeme je. Přijde mi ale, že cesta sebepoznání je cesta hlavně cesta neustálého přiznávání...
“Když jsem duchovní bytost, nepotřebuji peníze a vlastně ani sex.“ Tak to si přímo koleduje o setkání se „smrtí“, která by nekompromisně zatřásla s iluzí našeho ega, které se chce tvářit ctnostně. Popírání naší vlastní životadárné síly, díky které jsme tady všichni na světě, mi nepřijde jako ctnost, ale jako hloupost. Ale chápu, že se své vlastní síly můžeme trochu...
Smrt, Bůh, Sex, Peníze. Jak velká jsou to tabu? A jak velké TABU je tato životní témata propojit? Možná se mluví o sexu, možná se mluví o potřebě spirituality, to se už dnes taky poměrně dost přiznává. Možná se začíná mluvit o smrti – to se už taky děje. Ale mluvit o penězích ve spojitosti se sexem, Bohem a smrtí? Nebo mluvit...
Pro někoho se to zdá jako utopie. Ženy, které se vzájemně podporují? Ženy, které se neporovnávají a přejí si? Ženy, které se respektují a oceňují si navzájem svou cestu, svou různost? Ženy, které se rády od dalších žen inspirují? Jsem šťastná za to, že mohu říct, že to NENÍ utopie ani pohádka. Mám tu radost to zažívat a všímám...
Letos v červnu mě opět čekalo vystoupení před velkým publikem. Tentokrát bylo téma akce živé Alchymie v Brně „Důvěra“.(pořádá Lucie Harnošová) Tento druh vystoupení mě moc baví, miluju ho a taky se ho nejvíc bojím. Protože už kdysi jsem se rozhodla, že nebudu přednášet, ale vyprávět příběh, který cíleně vytvořím. Vždy přizvu nějakou muzikantku na doprovod, aby slovo bylo...
Psaní knihy Stvořena pro lásku zrálo několik let. První záměr pro mou další knihu byl prožitý příběh s alkoholikem. Věděla jsem, že chci na toto téma zamířit, protože jsem si bolestně uvědomovala, že zkušenosti s alkoholismem mají mnohé ženy, a že je to něco, o čem by se mělo jasně psát, mluvit – že žití s démonem chlastu není v pořádku, že ho...
Každý den se rozhoduji: mít se ráda víc, být ochotná se stále ze všeho učit, být ochotná trénovat neustále to, co mi dělá dobře. Každý den se nějak hýbu: mám svou vlastní sestavu cviků, kterou průběžně rozvíjím, doplňuji dechovými cvičení pro mozek a upřeným pohledem do jantry (taky pro mozek), v jiné sestavě cvičím své prvky, setkání...
Výlet v Jordánsku proběhl ve větší skupině, což jednak postupně odhalovalo jednak nastavení účastnic, ale také schopnosti organizačního týmu. Já vždy pozoruji všechno. Studuji fungování lidských povah a v rámci různých setkávání poznávám sebe. Víc a víc již umím nehodnotit, a místo toho si vybírám to své. Bylo dost možností být místy napružená.. Já měla vždy po ruce knížku, která mi bezvadně ladila...
Během života jsem zažila jógu od mnohých lektorů. Necvičím s lektory pravidelně, víc si cvičím sama, a upřímně, spíš se protahují než bych vyloženě cvičila. V předchozích letech jsem zažila nádhernou světelnou ženu, která byla duší jogín, hluboké skvostné znalosti, ale se sklonem k asketismu. Pak ženu, která jde svou ženskou cestou a sestavy tvoří intuitivně… a teď jsem si dopřála...
