Boží milost. Filipínské léčení

Už dva dny se pokouším popsat nepopsatelné, a tak to tedy zkusím od lesa. Poprvé jsem se s filipínským léčením setkala v televizi. Vědci se tehdy snažili objevit, jestli se jedná o podvod nebo o skutečnost. Je léčitel opravdu schopný bezbolestně sáhnout do člověka a operovat ho tak, že z něj teče krev, ale na jeho těle nejsou žádné stopy? Ani ve snu by mě nenapadlo, že něco takového zažiji. Ale můj život je už pár let opravdu nepředvídatelný, a tak jsem se na podzim roku 2019 neočekávaně ocitla na Filipínách, kde jsem měla možnost poznat několik místních léčitelů a o přibližně 10 měsíců později dostávám nabídku zúčastnit se léčení u nás – v Čechách. Poprvé se účastním bez jakéhokoli očekávání a přiznám se, že tomu velkou důležitost nedávám. Když mám ale na papír sepsat, co chci vyléčit, už to se mnou zajímavě pracuje. Dostávám informaci, že nemusím uvádět jen fyzické potíže, ale i to, co trápí mou duši, či emoční tělo. Tato zpráva mě potěší, protože se fyzicky cítím naprosto zdravá a připadám si trochu nepatřičně – proč bych právě já měla využívat služby léčitele?

První ošetření filipínským léčitelem – Joshuem Palitaynem – bylo překvapivě silné. Cítila jsem, jak ruce léčitele pronikají hluboko do těla – na srdci, v podbřišku, v kříži a hlavně na břiše. Vnímala jsem pach krve, ale nebolelo to, jen to v té hloubce nebylo úplně příjemné. Ukazoval mi, co ze mě vytáhl, ale nevnímala jsem to, můj mozek to stejně nedokázal uchopit. Na mém těle pak nezůstalo nic. Po léčení se mi spouští úlevný pláč, který se po půlhodině se změní ve smích. Tělem mi projde zimnice a dostaví se únava. Do večera cítím velkou horkost a s překvapením musím konstatovat, že se skutečně cítím jako po velké operaci. Hodně piju. Několik dní cítím místo hluboko v břiše, které bylo ošetřováno. Naprosto jasně mi dochází, že tady mám co do činění s něčím pro mě zatím úplně neznámým. Jsem schopna cítit, že to byl obrovský zásah do mého systému, ale absolutně nepochybuji o tom, že ten zásah byl božský, důležitý a léčivý, a to na úrovních, které si ani nedokážu představit.

Na druhou návštěvu se nesmírně těším. Přicházím daleko víc otevřená a vnímavá a celý proces podpořím jednodenním půstem. Více pozornosti věnuji i stavu po léčení a naplánuji si dva dny úplného volna. Druhé léčení je jemnější a přichází po něm mírný pláč. Lehla jsem si a tělo si samo nacházelo pozice, které mu pomohly vše vstřebat. Procházely mnou vibrační a emoční vlny a nakonec jsem usnula, což je u mě velmi vzácné. Nejvíc jsem cítila, a to i několik dní po léčení, velkou vděčnost za to, že mi je umožněno vstřebat do těla i duše tento tok božské síly – jako když prosvětluji, uzdravuji a přenastavuji svůj systém do nejpřirozenějšího, tedy božského stavu. Ráj na zemi existuje a já ho právě teď cítím a zažívám. Nemusím být na všechno sama, ale mohu také něco předat Bohu, což je velmi úlevné a já začínám znovu plakat. Pocit obrovské vděčnosti přetrvává a jsem šťastná, že mohu žít radost, uvolnit se do sebe až tak, že tvořím z čisté radosti božství, možná spíše, že je skrze mě tvořeno v radosti a božství.

Úžasné, že máme takovou možnost přímo tady u nosu – v Praze, v Brně, všem na dosah. Jo, a kdybyste se ptali, příští měsíc jdu zas. Byla bych blázen, abych si tohle nechala ujít.