Vánoční kouzla a čáry

Vánoce jsou kouzelná doba a také je to leckdy doba plná rozčarování. Kouzla a čáry spolu tančí posvátný jedinečný tanec.
Jednak je to často finanční stres, pak je zde téma setkání se s blízkými – ač je milujeme, tak tato srdce otvírající doba nám nekompromisně připomíná staré rány.
Také je to většinou období nadbytku jídla i pití, z čehož se při nestřídmosti taky necítíme úplně dobře.
Věřím, že většina žen se již nehoní za úklidem tak, jak to měly naše matky.
Věřím, že si víc uvědomujeme, že si tuto dobu chceme užít beze stresu.
Dnes chci upozornit na jednu skrytější souvislost.

Od malička to pro nás byla doba plná očekávání. Čekali jsme, co najdeme pod stromečkem, čekali jsme na reakce obdarovaných. Toužebně jsme čekali na sníh.
Řekla bych, že toto se moc nezměnilo.

I když už tolik v dospělosti nelpíme na dárcích, stále si přejeme Vánoce prožít moc krásně, mimořádně krásně. Toužíme po naplnění jejich podstaty, více než jindy toužíme po lásce a hlubokých setkáních, po klidu a míru.
Před pár lety jsem během svátků vedla v Jičíně jeden ženský kruh. Když jsem se zeptala žen, jak se cítí – všechny, až na jednu výjimku, byly podrážděné a cítily nejvíc vztek.

Bylo toho moc – všichni doma, děti neklidné, návštěvy nejbližších, venku hnusně – napětí stoupalo. Když to sdílely první dvě, v kruhu bylo okamžitě cítit uvolnění. S dalšími ženami pokračujícími v tomto duchu už začala skupina vesele bublat a poslední žena už ani nemohla smíchy o svém vzteku promluvit. Jen pípla, a už jsme se všechny lámaly smíchem. Tolik úlevy během jednoho sdílení…!
Vánoce jsou mimořádná doba, která masíruje naše srdce. Vším!
Avšak každý zásah, který dostaneme, nás může oživit a zavést hlouběji.

Proto uvolněme očekávání a také – i když zažijeme zklamání, zkusme se na něj podívat jako na žádaný zásah do našeho srdce. Na probouzející masáž.
Často preferujeme krásu, toužíme po silných prožitcích a pak se trochu divíme, jakým stylem k nám přijdou.
Vždyť si vezměte – někdy přijde ve vztazích velká čistka, hádka, bolest, zásah…, ale je jen na nás, co z toho vytěžíme.
Třeba se tím konečně víc otevřeme, třeba jsme o něco víc upřímní… a kolikrát jen proto se ty věci dějí.
A my to pak zhodnotíme jako špatně.
Přitom to může být přesně to ono – po čem jsme toužili – zásah.

Život.

A v tom je vždy krása přítomna. Někde, nějak – jinak, než jsme očekávali.