Nebezpečí makrobiotiky a dalších

Zabývám se poruchami příjmu potravy, přesněji poruchami příjmu vnitřní výživy. Není to jen o jídle, ale také o sexu, o vztazích, o práci.
Setkávám se s jedním fenoménem. Dívky, které se přehnaně začnou zabývat svým zdravím. Objeví nadšeně makrobiotiku. A najednou tu máme dívku, která váží 35 kg a to jí – čistě makrobioticky. Jak je to možné? Jak může být na pokraji smrti, když jí?
První případ, se kterým jsem se setkala, mě udivil. Je to možné? Nebo ta dívka lže a nejí? Ovšem poté jsem se setkala s několika dalšími stejně postiženými dívkami.

Jak je to možné? Jak to, že je péče o zdraví dostala až sem?
Je skvělé přijmout zodpovědnost za své tělo. Nenechávat vše na lékařích, a sám se zajímat, sám pro sebe něco dělat. Jakmile se ale z něčeho stane posedlost, je to cesta do pekel, i když se na první pohled tváří jako péče o zdraví. Dobře, ale co tedy makrobiotika? Mnohými preferovaná, uznávaná jako životní styl? V čem je její propast?
Dle mého názoru je velmi dogmatická. Je zde příliš mnoho zásad, příkazů a pravidel. Je silně omezující a svazující.
Téměř vše je tepelně zpracované, převahu jídla tvoří obiloviny, tepelně zpracovaná zelenina a luštěniny. Nic živého, čerstvého.

Vznikají zde mnohá, dle mého názoru, nezdravá přesvědčení: syrové ovoce a zelenina je nestravitelná, živiny se dají získat pouze tepelným zpracováním, ovoce příliš ochlazuje, pití vody má být omezené, aby se nezatěžovaly ledviny.
Za naprosto fatální omyl považuji tvrzení, že ztratit na rok nebo déle menstruaci je normální, protože se tělo čistí. Ne, toto mi absolutně nepřijde normální. Toto je pro mě ukazatel toho, že tělo nemá dostatek, že není něco v pořádku. Je to jasná informace, že jdete proti svému tělu.

Čistá makrobiotika vyžaduje neustálou přípravu. Stále něco namáčet, vařit, neustálé starání se, plánování. Což velmi podporuje neustálé zabývání se jídlem, posedlost.

Každopádně, pokud se setkávám s tím, že ženy jedí makrobioticky a jsou na umření, tak je někde chyba. Tyto ženy přijaly tolik omezení, že i když jí, jejich tělo na nějaké úrovni nedokáže živiny přijímat. Otázka je, zda v této potravě vůbec nějaké jsou. Paradoxem je, že v případě kolapsu se dostanou do nemocnice, kde dostanou kapačky a také nemocniční stravu. Pak do sebe musí nasoukat maso, které již dobu nejedly, bílý rohlík atd. Trochu léčba šokem, že?

Pokud v ženě nastane zvrat, že nedokáže přijímat, je to záležitost psychiky. Ovšem nastoupením na cestu, která za vás rozhoduje, co smíte či nesmíte, se odkláníte od svého osobního rozhodování. Jistě, můžete si naciťovat v rámci makrobiotického jídelníčku, je to ale stále jako když se pohybujete ve skleníku v botanické zahradě, a pak najednou vylezete ven, kde se můžete potkat se vším, s celou pestrostí života, s nádherným polním květem, ale i se psím exkrementem.

Je zde prostě velké množství různých zásad, pravidel, které v první fázi mohou ženu inklinující k poruše příjmu potravy nadchnout, protože jí dá někdo návod. Co má a nemá jíst. Namísto, aby začala věřit sama sobě, jen spadne do cizího systému, který ji může či nemusí vyhovovat. Každé další pravidlo, které žena přijme, ji ale omezí nejen stravování.
Každý přijatý omezující program v nás podporuje toto nastavení. Podporuje v nás jen další omezení. Pak se divíme, že máme dietní vztahy, práci, sex.
Použijte svoje oči a zdravý rozum. Vypadáte zdravě? Máte barvu, záříte, cítíte živost a uvolněné tělo? Máte spoustu energie? Jste šťastní?

Každý jsme originál. Nikdo nezná vaše tělo lépe než vy. Nehledejte žádnou velkou vědu. Jednoduchost a láskyplný přístup sám k sobě vám bude stačit. Sama, během svojí cesty z bulimie jsem prošla mnohými jídelními styly. Až jsem nakonec zjistila, že jediná cesta pro mě je dodržovat pravidelnost a nic si nezakazovat. Že čím víc informací přijmu, tím mám větší zmatek. Čím víc se snažím ovládat, tím větší záchvat přijde. Dnes již nemusím dodržovat ani pravidelnost a jím tehdy, když mám hlad. V počátku, v době, kdy jsem měla totálně zmatený metabolismus dietami a různými výkyvy, mi pravidelnost pomohla, podržela mě.

Dále doporučuji pestrost. Jakmile je strava příliš jednotvárná, nebude vás oživovat. Také je třeba si pochutnat. Uspokojit smysly. Pokud naleznete k sobě láskyplný vztah, přirozeně budete jíst to, co vám dělá skutečně dobře.
Na základě svých zkušeností z praxe, prostě musím varovat před jakýmkoliv stravovacím programem, který není váš. Nechte se inspirovat, ale nepřijímejte striktní pravidla. Nyní je populární vitariánství. Opět se zde mohou chytit do pasti lidi, kteří chtějí vše dokonale čisté, jejich touha po dokonalosti, čistotě, je ale někdy jen ukázkou nepřijetí sebe samotného.

Dejte sobě maximální svobodu. A to nejen v jídle, ale i v životě. Pak velmi přirozeně najdete svůj styl. Najdete sebe. Svoji potravu, svoje živiny. Výborná otázka je – co mě v mém životě nejvíc vyživuje? Dovolte si být originál v celém svém žití. Věřte v inteligenci svého těla. Je to daleko zdravější než přijetí jakéhokoliv programu.