Rozchody 2 – dvě strany jedné mince

Je velký rozdíl, když někdo aktivuje rozchod, anebo když je rozejit.
Jsou to dvě úplně rozličná místa.
Ten, který aktivuje rozchod, k němu postupně dozrál. Nějakou dobu to v něm pracovalo, patrně nebyl již delší dobu s něčím spokojen.
Tady bych upozornila, že je skutečně velmi žádoucí, aby se vztahové záležitosti sdělovaly průběžně. Pokud nejste s něčím spokojeni – mluvte o tom. Nenechte se umlčet. Udělejte všechno co můžete.
Ale když už to nejde, tak to postupně vzdáte a postupně se odhodláváte ke změně
Někdy je toto období docela dlouhé a klidně se může stát, že během něho již partner cítí, že něco děje.
Častým znakem tohoto procesu je to, že dokud si to neujasníme v sobě, tak nejsme schopni přiznat partnerovi pravdu.

A to do té doby, dokud si ji plně nepřiznáme sami sobě.
Což pokud jsme sami o sobě vytvořili určitou představu a tato naše akce (rozchod) do ní nezapadá, tak nejdříve musí puknout naše vlastní představa o sobě samém.
Postupně se tomuto zbourání podvolíme, ale musíme se vypořádat se všemi vyvstalými pocity.
A skutečně doporučuju jim věnovat pozornost, jinak vás dožene vina, která může zatížit další vztahy.
Když si všechny své pocity láskyplně připustíme, mohou vám pomoci ve vašem sebepřijetí, ve vašem zrání a sebepoznání. Jsou to místa, kdy objevíte i svou předchozí naivitu a nevědomost. Nevyčítejte si ji. Po bitvě je každý generál, ale během bitvy každý dělá, co nejlíp umí.

Jde o to přežít.
Radujte se z toho, že jste dnes tam, kde jste. Že jste přežili.
Poučte se a už se nenechte chytit do žádných představ o sobě, a to ani kdyby se vám, anebo druhým líbily. Buďte dál jen sami sebou tak, jak to právě jde, s tím, že nejste dokonalí, ani vědomí si naprosto všeho.
Můžete milovat, ale neznamená to, že ještě chcete s partnerem žít.
Milovat někoho a být ochoten s ním soužít, jsou dvě naprosto rozdílné věci.
To, že ho opouštíte, i když milujete, je něco, co bolestí zasaženému a zrazenému partnerovi většinou nevysvětlíte.
Respektujte tedy jeho místo a přestaňte se obhajovat.
Nechtějte pochopení nebo porozumění. Rozhodně nečekejte souhlas. Jste dospělí a plně zodpovědní za své rozhodnutí.

K partnerovi, kterého opouštíte, přistupujte citlivě.
Níže si ukážeme, že on je v úplně jiné situaci než vy. Mějte soucit, nikdy nevíte, kdy budete na té druhé straně vy.
Ten, kdo odchází, se také potýká s pocity, zda má právo druhým takto ovlivnit život, hlavně dětem.
Ano, máte právo žít svůj vlastní život, vlastně ani jiný žít nemůžete, žijete jen sami za sebe.
Když svým dětem předáte to, že změna je možná a že ji jde dělat i slušně a v lásce, tak je naučíte mnoho.
Ony nepotřebují iluzi rodiny, dokáží moc dobře cítit, co v ní skutečně je, anebo není.
Vnímají, zda je matka či otec uvolněný a šťastný anebo ne.

Přestože všechny děti touží po tom mít rodiče pohromadě, vždycky si ale také přejí, aby jejich rodiče byli šťastní. Někdy je nejvíc zaskočí tento mix pocitů, které mohou jít zdánlivě proti sobě. Mluvte s nimi.
Je přirozené, že se bojíte – děláte životní změnu a i pro vás to může být až nepředstavitelné.
Obrovsky těžké.
Pokud jste se ale už rozhodli, že jdete, tak to ve vás budí sílu, a tím máte velkou výhodu před druhou stranou.
Vaše vlastní rozhodnutí vás povzbuzuje.
Malé doporučení. Nechtějte hned vědět, jak to celé uděláte. Jen se soustřeďte na jeden další krok. Pak zase jeden další krok. Co teď pro to můžete udělat.
A až provedete změnu, i pak vás mohou zaskočit všelijaké pocity z rozchodu.

Dejte jim svůj čas a dovolte si truchlit.
Většinou to jde až poté, když se situace stabilizuje.
Je to tím, že zmobilizujeme síly, abychom dokázali udělat, co musíme, a teprve až když se můžeme zcela uvolnit, tak to v nás povolí a všechno plně dolehne.

Druhá strana… ta je na tom naprosto jinak.
Je to pro vás často šok, naprostý otřes.
Někdy ani nemáte příležitost se k tomu vyjádřit, musíte to jen vstřebat. Skoro jako setkání se smrtí.
Můžete zažívat pocit bezmoci, že už nemůžete nic dělat, že už nemáte šanci něco změnit.
Také můžete cítit nespravedlnost, zlobu a vztek, nebo lítost.
Někteří jste schopni uvidět, co ve vztahu skutečně bylo, anebo nebylo.
Často si musíte přiznat, že jste to vlastně věděli, jen jste tomu nedali důležitost, anebo jste si to nechtěli připustit.
Všechna tato osobní zjištění nejsou v první chvíli ani trochu příjemná a tendence svalit vinu na odcházejícího je jednoduchá a úlevná.
Ale nedělejte si to.
Jsou to ale velmi cenné zkušenosti do dalšího života a vztahů. Nebojte si přiznat vše, co jste bolestně odhalili.

Někdy jste to ale skutečně nijak netušili, což způsobí o to větší otřes.
Dokonce i výčitky. Jak to, že jste nic nevěděli?
Jo, cítit se podveden nebo jako blbec není příjemné. Mějte na paměti, že je to JEN pocit. Vy stále žijete, jste to, co jste. Život se vás JE.
Intenzita pocitů vám ukazuje, že jste naživu. Budťe plně se sebou. V tom místě najdete nečekanou  sílu.
Tehdy se nám i smrt může zdát milostivá, než vidět druhého a nemoct už být s ním.
Nebo ho dokonce vidět s někým jiným.
Může to být kupa všelijakých pocitů.
Potkávejte se poctivě se vším, co se objeví.
Dovolte si cítit vše, ale zaujměte k tomu neutrální postoj. Nic nepopírejte, jen tak můžete z této situace vytěžit skutečně maximum.

Jen pozor na to, co se vám k tomu vytváří v hlavě, to nepodporujte. Pokud byste se ztráceli, klidně vyhledejte pomoc. Můžete klidně i dál milovat.
Těžko jen tak vypnete svoje srdce. A taky proč byste to vlastně dělali? Tím byste si jen ublížili.
Vaše vlastní pocity mohou být až neúnosné. Nekompromisně tepou do vašeho srdce, rozedírají ho a budí ho naprosto bez všech skurpulí k životu. Tehdy máte možnost cítit, že jste skutečně naživu, ano i tehdy, když byste vlastně ani nechtěli. Tak tehdy nejvíc.

Tohle je dar celé té bolavé situace.
Dovolte skutečně procítit veškerý žal ze ztráty, bolest z rozchodu, vyplačte všechny slzy, co máte.
Zažijte sebe v tom, co právě je.
Truchlete tak dlouho, jak jen potřebujete.
Nikam nespěchejte. Oplakáváte minulost, současnost i ztracenou budoucnost. Dejte si čas, kdy se nebudete zabývat tím, co bude, ale jen jste s tím, co ve vás je. Pozorně sledujte, kdy se ve vás začne zvedat chuť zase žít a jít dál.

A pak…?
Pak osušte slzy, otevřte okna a vyvětrejte všechny poslední závany smutku.
Kupte si květiny, provoňte byt, dojděte si na masáž, nechte se ostříhat a zatančete si. Oblíkněte si své nejlepší šaty a vyražte ven.

A jděte znovu… za láskou, do života, navzdory svému zranění i svému bolavému srdci.  Jasně, že to na vás zanechalo stopy. Víc se bojíte, nebo budete mít větší potřebu se chránit. Uznejte tato oslabená místa, přistupujte k nim velmi soucitně.  Přesto trvejte na plném životě, na lásce bez zábran a ochran.

Chcete žít?
Nezbyde vám, než se zase otevřít, a to i tehdy, když máte pocit, že jste se vůbec nezavřeli.
Chcete zase žít vztah?
Nezbývá vám nic jiného, než opět své srdce nabídnout – i když může být zraněno.
Zkuste si uvědomit, čím pro vás vztah má být. Dovolte si živě přivonět tomu, co byste chtěli žít, i co byste potřebovali. Partner není od toho, aby naplnil vaše potřeby, to je jen na vás. Partner však může být, když vám nesype sůl do ran, velkou pomocí. Zkuste si uvědomit, co je pro vás po předchozích zkušenostech to důležité.
Když víte, co nechcete, tak také víte, po čem toužíte.
Dovolte se tomu otevřít.
Jak se chcete ve vztahu cítit? Co pro to můžete udělat už teď? Jediný důvod, abyste byli sami, je vaše zavřené srdce anebo přijetí omezujících myšlenkových postojů (dobří partneři nejsou atd.).

Tedy přesněji – jediný důvod, který vy můžete ovlivnit.

O ano, samota ten věčný strašák rozchodů. Ale na tu se podíváme samostatně. Více v dalším textu.