Sebehodnocení

Dnes bych ráda věnovala pár slov jednomu fenoménu. A to je sebehodnocení.
Introspekce, ochota vidět dovnitř, ochota přiznat si svá slabá místa, svá pochybení, záseky, bloky a programy – je v našem životě výborná věc.
Tím se vyvíjíme. Tím zrajeme, tím brousíme svůj diamant.
Pokud ale… zůstane jen u rozpoznání a poučení se.
Jakmile získá naše rozpoznání pachuť odsouzení, negativního zhodnocení sebe samotné, viny nebo pochyb o sobě, tím se náš vývoj opět zastaví.

Ručička rovnováhy je přesně uprostřed. Rozpoznat něco v sobě je skvělé.

Ne vždy příjemné. Ale proto si ještě nemusíme připadat špatně. Vše je lidské a vaše ochota se poznat je skvělá. Máme tolik tendencí, programů…, ovlivňuje nás tolik souvislostí…, nás všechny bez výjimky. Akorát někteří to vědí a někteří ne. 🙂
Velmi doporučuji vnímat a učit se rozpoznávat i druhé rameno vah.
Sebepopření, zpochybnění se, vina, výčitky – neslouží vůbec nikomu a rozhodně ne vašemu vývoji.

Jak tedy na to? Jak předejít přehoupnutí na druhou stranu?
Někdy můžete zažít velký otřes, velký zásah do vašeho ega a třeba se vzpamatováváte dlouho…, přesto se prosím zdržte komentáře. Veškerého komentáře!!!
To bych řekla, že je nejlepší pomůcka na tyto tendence.
Bez komentáře.
Vnímejte, vstřebávejte, ale bez komentáře.
Bez komentáře!