Je libo Bláznivku?

Miluju pracovat s tématy, která člověka hodně svazují a omezují, protože jejich rozklíčování umožní velký efekt osvobození se.

Témata, která takto vnímám – jsou Matka, Otec a Snaha.

Tentokrát se zaměřím na Snahu. Po víkendovém semináři na toto téma nám jasně vylezlo, že do snahy upadáme hlavně tehdy, když v nás někde žije pocit provinění, nebo stud .
Vina a stud jsou pro nás nejvíc deformující emoce, už právě proto, jak se snažíme se potom napravit!
Což okamžitě vytvoří nepřirozený model chování.
Nemá smysl se napravovat, je třeba zcela opustit tyhle destruktivní stopy. Odpustit si, dovolit si být sama s sebou. Naše jediná „vina“ je naše nevědomí… a to se pálí během celého našeho života.
K tomu se nám hezky přidá touha být dobrým člověkem.
Která je velmi zdravá, krásná a lze říct,že na ní není nic špatně. Pokud se v jejím jménu neznásilníte a nechcete se přetvořit v něco, co nejste.
Ano, jak to tušíte – celé toto téma vede jasně k sebepřijetí.
Přijmout se taková jaká jsem.
Ale taky odhalit, kdo vlastně jsem.
Ne JEN věřit přijatým přesvědčením o sobě.
No a to je jádro pudla.
Protože si většinou neuvědomujeme, že je to JEN přesvědčení a že to nejsme skutečně MY: 
Neznáme svoji skutečnou podstatu – dobrý důvod ji poznat! 
Jak ještě poznáte, že frčíte na modelu neživé snahy?
Když pod každou činností, kterou děláte,  musíte mít smysl.
Pamatuji si, jak jsem se přistihla, že četbu milovaného Pratchetta jsem si dovolila hlavně proto, abych rozvíjela svůj jazyk, kvůli psaní. Najednou mi to došlo, sakra – vždyť já si to chci přečíst jen tak, protože mě to prostě baví, protože to miluju a dělá mi to radost.
Dovolit si radost jen tak?
Ano, protože právě radosti nás oživují, otvírají nám srdce, umí báječně rozproudit naše energetiku…..paradoxně právě tam můžeme nalézat skrze uvolnění a radost i spojení s Bohem.
A my tomu prostě nedáváme důležitost.
Když se něco začne dít, je to první, co opustíme. Sebe, svoji radost!
Mazec, co?
A když tedy opouštíme naučený model snahy, zjistíte, že vlastně nevíte jak nově  A tehdy se objevuje strach.
Strach z neznámého.  Strach ze ztráty momentálních „jistot“. Strach ze selhání. Dokonce i strach z toho, že to bude  hezké. Proč? No protože pro náš systém je blaženost neznámá esence. Prostě STRACH.

A jak na něj?
Staňte se Bláznem. Bláznem – v tarotovém slova smyslu. Pozor, ty taroty, které mluví o nezralosti a naivitě, tak ty (přesněji jejich autoři) nepobraly tuhle transcendentní esenci.
Tady jsem našla jeden zajímavý výklad ,k inspiraci. 

Abyste si dovolili objevit, kdo skutečně jste – je třeba si dovolit –  projevit se.
K tomu mám jeden veselý podnět.
Zkuste se denně zeptat. “ A co by teď udělala moje bláznivka?“
??? 🙂
A i kdybyste neudělaly nic z toho, co vás napadne, všimněte si, co se s vámi při té otázce děje.
Začnete se usmívat a začnete se cítit jinak – živěji… a lehce rozpustile. Ozve se v nás takový lumpík. A to je přesně ono.
Ale někdy to i skutečně udělejte, poslechněte chuť bláznivky.
Co vy víte, co když právě tudy objevíte nějaký svůj dar.?
Co když přesně toto uvolnění vám přinese novou možnost, variantu, nápad?
Co když právě tehdy potkáte někoho zajímavého, který bude ladit s vaší originalitou?
Atd..
anebo jen tak…
Protože MŮŽETE, BAVÍ VÁS TO. a jste prostě v tu chvíli ŽIVÍ