Herecké hodiny a vliv na život

Učím se herecký střih s Jitka Osička. Taky mluvit, dýchat, číst, vystupovat, prostě všechno. A to jsem si opravdu myslela, že mluvení je jediné, co vlastně umím. A najednou zjistím, že neumím 😊. 

Ovšem, abych se naučila herecký střih, abych si osvojila tuto profesi a naučila se „nehrát“ – tak na to potřebuji mnohem víc dovedností.

• Mít v sobě dostupné všechny možné emoce, mít aktivovanou schopnost vciťování se a prožívání čehokoliv živého i neživého.
• Nebát se abstrakce ani rychlých změn.
• Být v prožitku sice naplno, ale tak, abych se neztratila. Tak, aby mě síla emoce, nebo rychlost projevu nevzala s sebou. Být naprosto pánem svého projevu a přitom mít otevřeno živému proudu inspirace.

To je alchymie, balanc přímo životní.

Nalézám v sobě speciální vnitřní místo. Střed, ze kterého mohu kamkoliv a přitom jsem stále v něm. Sama sebou.

Musím se tomu smát, předpokládala jsem, že ve svém věku budu sedět u nějakého guru a meditovat. Nenapadlo by mě, že mi nyní nejvíc v sebepoznání poslouží online hodiny s mladou herečkou.
Všechno, co u ní objevím, všechno dál využívám ve svém životě a velmi pak i v podnikání.

Třeba nyní. Rozeznala jsem v sobě jasný pocit, přepínač uvolnění. Z naučené snahy trochu tlačit řeku, příliš se snažit, se uvolním a vytvořím si prostor. Vyloženě fyzicky ve svém těle umím s tímto místem pracovat. Prázdný prostor, kde umožňuji, aby se život děl. Aby mi inspirace vnukla další krok.

Jakmile poodstoupím a přestanu si překážet, dějí se zázraky.

Použít se to dá všude – právě v podnikání mi to umožňuje fungovat bez tlaku a tedy bez vyčerpání.

Před rokem mě přitom přesně na toto vnitřní místo upozorňoval Dan Krejčí, muž se speciálním vhledem do jádra bytosti. Vyzýval mě tehdy, ať povolím své napětí, které pramení z podvědomé snahy. Nechápala jsem tehdy, o čem přesně mluví: „Jaké napětí? Jako že jdu do všeho nějak moc? Do prčič, jaká snaha furt?“ 

Po roce mohu říct, že jsem hodně povolila a rozeznala jsem to právě díky tréninku na hereckých cvičeních. Přesně vím, o čem mluvil. Kde jsem fungovala přes naučenou snahu a místo důvěry a bdělosti, měla kontrolu.

Baví mě, že to se to stále prohlubuje – důvěra a vnímavost.

A proč to píšu vám?

Víte, není to hned. Když vás provázím do míst, která mají potenciál se přeměnit, nestává se to hned. Potřebujeme si dát čas. Potřebujeme si to trénovat, zkoušet a to různě. Nemusíme vědět efekt všeho konkrétně a hned.
Dopřejme si to mysterium, kdy nevíme, jestli to k něčemu je. Důvěřujte si, že pokud vás to do nějaké aktivity vede, tak zcela určitě to jednou zužitkujete.

Ale pak to tam přijde naprosto přirozeně.
Jste jinde.
Krása, vděčnost a radost.

Miluju to. A vy?