Čekání na miminko

Opět jsem ve chvílích, kdy prožívám porod své dcery. Mít dvě dcery je krásné a zažívat tato období je neopakovatelné, což určitě chápe každá matka, která to už také zažila, i každá babička.

I když přichází už čtvrté miminko, tak tentokrát se mnou cvičí zase jinak. Člověk by řekl, že jsem si už mohla zvyknout, ale já si ani zvyknout nechci, protože vždy je to mimořádné, vždy je to jedinečné. Příchod nové bytosti je prostě vzácný.

Poprvé mi mé dcery darovaly double. Obě byly naráz těhotné.

Když to postupně oznamovaly, prožívala jsem intenzivní štěstí. Naprostá emoční bomba. Vidět je těhotné poprvé a spolu, tak to mě ve vzpomínce dojímá ještě teď. Rodily v rozmezí 2 týdnů tak akorát, aby každá příchozí holčička měla svou vlastní pozornost celé rodiny.

Vidět je pak vyrůstat, jak se každá ve stejném období vyvíjí úplně jinak, učilo naši rodinu hlavně nesrovnávání.

Jednou si tak jedu od starší dcery z návštěvy a vnitřně si lebedím, jak dcera hezky poměkla, jak vnitřně zářila a dojde mi, vždyť je těhotná, což se brzy potvrdilo. Po dvou letech přišla na svět další holčička. Už třetí a zase úplně jiná. Má prvorozená dcera si moc přála začít rodit, až tam u nich budu, abych mohla zůstat s dvouletkou a ona s mužem odjet do porodnice.
No a co myslíte?

Její muž chtěl ten den jet naposledy do práce, tak si mě objednala, ať přijedu. Měla jsem nutkání vyjet hodně brzy před šestou. Jsem na okruhu už skoro za Prahou a dcera volá: „Mami, kde seš?“ Povídám: „50 minut k vám.“ „Tak to bys to měla stihnout.“ A bylo to jasné. Potkat svou dceru před porodem, jak prodýchává stahy a rychle mi dává instrukce, bylo hutné, ale bylo to přesně tak, jak si přála.

No, a teď si moc přeju, aby něco podobného vyšlo i té mladší.

Právě dnes jedu s mužem ze šluknovského výběžku a cítím, že to máme brát přes Jičín a zastavit se tam.

Příchod miminka už může být kdykoliv. Snažím se vnímat, jestli ucítím i sama, kdy mám už směrem k nim vyjet. Ke každé své dceři to mám 1,40 hod. autem. Vyjde to i tentokrát? Jasně, mají poblíž i druhou úžasnou babičku, ale ta chodí do práce a malá se s ní zrovna trochu zasekla. A tak nějak vím, že dcera bude víc v klidu, když se zatím o tříletku postará její matka.

Moc si přeju, aby se to krásně složilo.

Nějak mě dostává pomyšlení, že mladší dcera bude mít už druhé dítě. Dojímá mě to. Už i ona? A taky že to může být naposledy, co to zažívám, protože obě chtějí na dvou dětech skončit.

Tentokrát jde na svět kluk, první kluk v naší rodině po dlouhé době. Ale to nyní v očekávání příchodu ztrácí důležitost, i když si už nějaké týdny všímám některých situací, které čistí prostor mužské esenci, nyní je soustředění na porod, na zdraví dítěte i matky.

Jsou to nervy, ale tak nějak moc krásné nervy. Radostné, natěšené, tajuplné, jako každý porod.

P. S.: Úvodní foto je z Alp. To jsem si k 50. narozeninám přála cestu s nimi, neb jsem cítila, že začnou brzy hnízdit, a došlo mi, že až budou moci být zas někde samy bez dětí, tak jim na těch horách už taky nemusím stačit 😊.

Vnímavost je něco, co v sobě celý život posiluji a také to učím jiné ženy. Máš i ty touhu si prohloubit své vnímání k sobě, či svým blízkým? Pak ti nabízím 21denní kurz Naladěná, ve kterém získáš 21 tipů pro tuto praxi.