Musíme vztahy zabalit?

Někdy se spálíme a místo, abychom se poučily a šly dál, tak to raději zabalíme. Proč?

Opravdu po muži netoužíme?

Nebo je touha tak bolavá, že ji raději nechceme cítit. Raději se své bolesti vyhneme a vysvětlíme si, že muži jsou beztak všichni hrozní, že to nestojí za to… že, kdo by nás vlastně chtěl? Ouvej…

Neříkám, že všechny musíme nutně žít s mužem, ale pokud po tom ve skrytu duše toužíme, tak si nemá cenu lhát do kapsy. Klidně můžeme i uznat, že nás to bolí, že se bojíme, že nevíme, jak si správně vybrat.  Nebo, že to tak nějak ve vztazích neumíme. To všechno je ok. 

Pravdivost nás nádherně osvobozuje. Dodává nám sílu čelit tomu, co cítíme.

Je to tedy o mužích nebo o nás? Za mě – vždycky v první řadě o nás.

Tedy, když se někdy zklameme, není to nutně na škodu. Třeba je to jen o tom, abychom se naučily něco rozeznat. Jak si podobné zkušenosti uchopit.

Ptejme se, v čem přesně jsme se zklamaly? Co jsme čekaly? A co jsme rozpoznaly? Co jsme si říkaly? Taky, zda jsme něco přecházely, omlouvaly, vytěsňovaly…

Zda jsme vnímaly!

Zda jsme si muže přirozeně prověřovaly, zkoumaly, vnímaly činy nebo jen slepě věřily slovům. Zda jsme si nenaběhly na svou touhu, že už někoho chceme. Zda jsme se nenechaly sbalit z radosti, že nás někdo chce, aniž bychom se zamyslely, jestli i my chceme jeho. Jestli jsme prostě jen nebyly už příliš hladové. Jestli jsme jen nepodlehly strachu, že nikdo další už nás chtít nebude. 

Je tolik možností, co díky nepovedeným vztahům můžeme poznat o sobě. Vždycky hledejme u sebe – kde jsem se měla z něčeho poučit?

Pokud každého vztahu využiješ k sebepoznání, přirozeně tvé vztahy budou lepší a lepší. Není jiná možnost.

Chceš zjistit víc? Přihlas se do výzvy Tři dny pro lásku.