Když se podívám, co nejčastěji s ženami na konzultacích poslední dobou řešíme, tak to jsou vztahy. Nikdy nepodceňujme sílu denního působení! Soužití, lidi, kterými jsme obklopeni, pracovní prostředí, místa, kde bydlíme. Pro co se ženy nejčastěji vzdávají svých sil? Pro lásku, tedy domnělou. Pro klid v rodině, pro klid doma, proto, aby byly přijaty, milovány. To se jim...
Ženská krása je téma, s kterým jsme bytostně spojeny. I když máme různý přístup k tělu, ke krášlení, k oblékání, tak přesto je to naše niterné téma. Dlouho jsem kráse nedávala příliš význam, moje zaměření bylo spíš na – cítit se dobře. Ale je fakt, že pokud nám někdo řekne: „Ty dnes vypadáš…“ „Ty jsi přibrala, viď?…“ „Fakt chceš jít...
„Vím, že to není muž pro mě…, ale když já ho tak miluju…“ Je vám to povědomé? Jako by nás tato věta zbavovala zodpovědnosti. Ale my si tvoříme svůj život. A jen my samy jsme zodpovědné za to, jak ho prožijeme… jak naplníme svoje sny, touhy… Nelze se touto větou nechat vláčet životem. Takže, milé dámy… můžeme...
Dnes jsem se tak zamýšlela nad tím, které ženy nejvíce potkávám, které mě navštěvují při konzultacích. Jedno mají společné. Téměř všechny vykazují určitou míru ochočení. Místo, kde se to děje nejvíc, jsou vztahy s mužem. Vzpomenu sebe – musela jsem se ztratit, zamotat se do toho, co bych měla být. Musela jsem odejít, zase začít a zase odejít,...
Vánoce jsou kouzelná doba a také je to leckdy doba plná rozčarování. Kouzla a čáry spolu tančí posvátný jedinečný tanec. Jednak je to často finanční stres, pak je zde téma setkání se s blízkými – ač je milujeme, tak tato srdce otvírající doba nám nekompromisně připomíná staré rány. Také je to většinou období nadbytku jídla i pití, z čehož se...
Někdy nám dojde, jak nám někdo ublížil. Třeba jste to dlouho neviděli, nevnímali, a najednou je to živé, jako by se to stalo včera. A dostanete se k tomu, že: „Já mám hroznou chuť mu to všechno říct, říct mu pěkně od plic, jak mi ublížil.“ „…když to konečně všechno vidím, tak já jí to prostě musím říct.“...
Tento text čekal 14 dní na to, abych ho mohla dopsat. První impuls byl po prosincovém vánočním semináři, kam přišlo tolik nazlobených žen, že mě to skutečně pobavilo. Zlobily se střídavě na sebe, a taky hodně na partnery a pak zase na sebe, že se na ně zlobí. Dnes jsem měla telefonát s mužem po hádce se ženou, pak se ženou po hádce s mužem. A večer jsem...
Tato inspirace přišla po hovoru se ženou, která vystoupila z bulimie – po 20 letech pravidelného zvracení. Před časem jsme spolu pracovaly. Když mi poprvé volala, absolutně nevěřila, že by se z toho mohla někdy dostat. To je přesně něco pro mě! Přesvědčení, že je to možné, jsem do ní vlévala každým hovorem. Hodně se mě vyptávala, ptala se na konkrétní...
Občas slyším: „Jsem nemožná, neschopná: protože mně to prostě nejde, nedokážu se zklidnit, natož meditovat, necítím nic, necítím to, o čem se píše, nevím, jak se naučit mít ráda.“ V tu chvíli nejsme schopny vidět žádný svůj posun, nastupuje znovu a znovu pocit viny, kritické hodnocení, frustrace, deprese a někdy i vztek na to, že to nezvládám…, i když teoreticky vím moc...
Možná už na sobě dlouho duchovně pracuješ, uvolnila sis spousty bloků a omezení, začala sis svůj život žít po svém, cítíš, že jsi udělala opravdu velký pokrok, jsi na výši a vyrovnaná. A pak přijedeš na Vánoce domů 😊.A nejen ty, je tam i tvá sestra, bratr s manželkou, a jako by nestačila jedna rodina, musíte další den objet ostatní příbuzenstvo, s novou otcovou rodinou...
